Pánevní dno a reflexní terapie

Jak spolu souvisí cvičení pánevního dna metodou 3x3 a reflexní terapie?

Ač se může na první pohled zdát, že tyto dvě metody jsou naprosto oddělené, opak je pravdou.

V čem jsou si tedy podobné už na první pohled a bez hlubšího zkoumání?

Obě metody pracují celistvě a celostně s celým tělem.

Každá z těchto dvou metod dokáže uvolnit celé tělo i mu dodat energii a probudit ho k životu.

Můžete je praktikovat téměř kdykoli si vzpomenete.

Ani k jedné metodě nutně nepotřebujete žádné pomůcky.

Nezůstávejme na povrchu a pojďme se podívat blíž. Jak již zaznělo, obě metody jsou celostní a propojují celé tělo. O čem to tedy vlastně celé je?

Reflexní terapie je velmi stará praktika, řekněme jako lidstvo samo. Její znázornění najdete již na stěnách pyramid starého Egypta. S trochou nadsázky by se dalo říct, že již staří Egypťané si rádi nechávali mačkat chodidla a považovali péče o své nohy natolik, že její důležitost nechali vytesat do kamene jako odkaz příštím generacím.

Reflexní terapie se převážně soustředí právě na plosky nohou, nárty, kotníky a oblast Achillovy šlachy. Ze stejného období, jako je starý Egypt, pak můžeme zaznamenat i rozšíření reflexní terapie na krk a šíji a na ruce.

Je obecně známo, že do chodidel se nám promítá celé naše tělo. Všechny orgány, orgánové soustavy, ale i svaly, klouby a kosti. Zároveň na našich chodidlech můžeme vyčíst v jaké kondici jednotlivé orgány, či části těla jsou a poskytnout jim jak úlevu a relaxaci, tak i podnět ke správné činnosti a dodat jim energii.

Naše nohy jsou zároveň tvořeny mnoha kostmi, klouby a zejména svaly. Mají i své klenutí – podélnou a příčnou klenbu nožní. Pokud je některé z nich poškozená, nefunguje správně, nebo je plně zborcena, odrazí se to na držení celého těla a problémech s tím souvisejících. I moderní fyzioterapie jim věnuje velkou pozornost a existují stovky různých cvičení, jak jednotlivé svaly posílit a udržet zdravou nožní klenbu.

Naše nohy jsou také naším spojením se zemí, nesou nás naším životem a všemi cestami kterými kráčíme. Dokážeme vnímat rozdíly mezi chůzí v pevných botách a běhání bosky na zahradě v trávě. Mezi studeným sněhem, vodou či čerstvou ranní rosou a teplým pískem, nebo prohřátou hlínou. Tyto prožitky dokáží měnit naši náladu a ovlivňovat naše emoční rozpoložení.

Díky nohám dokážeme naprosto přesně vystihnout i naši energii, ať už tu životní, tak i momentální. A český jazyk je v tomto ohledu opravdu velmi pestrý. Jistě znáte mnoho různých rčení týkající se chůze, unaveně šoural nohama, neustále poskakoval, vyčerpáním se už ani nepostavil, sotva sunul jednu nohu za druhou, podupával energicky nohou, musel jít vyběhat tu přemíru energie, kterou v sobě cítil atd.

Jistě by se dalo pokračovat na mnoha a mnoha řádcích, ale pojďme se vrátit zpět k reflexní terapii. Jak jsem již uvedla, k reflexní terapii nohou se přidala i reflexní terapie krku a šíje. Již naši předci věděli, že pokud nefunguje spojení mezi tělem a hlavou, nemůže být dosaženo komplexního úspěchu. Proto se zaměřili i na uvolňování bloků v oblasti těsně pod lebkou, podél celé krční páteře a na ramenou. Zajišťovali tak "volnou cestu" pro proudění informací mezi srdcem a mozkem.

Tolik ve zkratce o reflexní terapii. A jak je to tedy s tím pánevním dnem a proč zrovna metoda 3x3.

Pánevní dno by se s trochou nadsázky dalo nazvat svalovou mísou, která nese všechny důležité orgány malé pánve, kterými jsou ženské reprodukční orgány, močový měchýř a konečník. Zároveň tato svalová miska tvoří dno našeho hlubokého stabilizačního systému, tedy jakéhosi válce, ve kterém jsou jako v peřince uloženy všechny naše břišní orgány.

Metoda 3x3 je rovněž velmi komplexní a celistvou metodou propojující celé naše tělo v jeden funkční celek. Propojuje práci se třemi patry těla (patro krku, patro pánve a patro chodidel) a třemi rovinami lidského bytí, rovinou fyzickou, tedy práci se svaly a svalovými soustavami, rovinou emoční a rovinu energetickou.

U trojek ještě chvíli zůstaneme. V metodě 3x3 pracujeme se třemi svalovými vrstvami. Na stavu svalů pánevního dna závisí i zbytek našeho těla. Pokud tyto svaly nejsou funkční, odráží se jejich nepohoda nejen na našem fyzickém těle, ale i na celém našem životě. Moderní fyzioterapie věnuje této oblasti velkou pozornost, bohužel se často omezuje jen na rovinu fyzickou, tedy na práci svalů.

Pojďme si zkusit pánevní dno představit jako trampolínu na které si chceme užívat slatí života.

Pokud jsou svaly našeho pánevního dna zatnuté, tuhé a stažené, nepracují správně a nejsou nám dobrou oporou. Stejně jako si nezaskáčeme a nezaskotačíme na tuhé a ztvrdlé trampolíně. Budeme unavení, otrávení a bez života.

Pokud jsou svaly našeho pánevního dna povolené a uvolněné opět neposkytují dostatečnou oporu našim vnitřním orgánům. Ani na povolené a uvolněné trampolíně si nezaskáčeme a nebudeme mít z její opory žádnou radost ani prospěch. Budeme si připadat jako bychom šlapali v molitanu, který nás sotva udrží.

Jde tedy o to, mít pánevní dno v dobré kondici, vitalitě a mít jej funkční. Pak můžeme skotačit a radovat se ze života se všemi jeho slastmi a ve všech oblastech našeho života.

V naší pánvi máme zároveň uloženy i naše emoce. Ne nadarmo se v nejednom ze slovanských jazyků břicho nazývá životem. A život nám do cesty přináší i nejrůznější emoce, které někdy více a někdy zase méně ukládáme právě do našeho života, tedy břicha. A emoce rády padají dolů na dno naší překrásné svalové misky.

Vzpomeňte si, jak se nám chce tančit, když máme radost, jak se téměř vznášíme na špičkách, když jsme šťastné i jak vzteky dupeme do země nebo jedeme rozchodit smutek, či naštvání.

Často také své emoce potřebujeme dostat ven slovy. Kolikrát se vám povedlo vynadat někomu, protože jste byli rozzlobení, nebo křičet vzteky, či kolikrát se vám chtělo zpívat radostí, hlasitě se smát. Kolikrát za den si povzdechnete, protože je toho prostě už moc atd.

Proč tak úzce souvisí pánevní dno s nohami a chodidly? Právě proto, že nohy koření až v pánvi.

Proč ale potřebujeme své emoce i verbalizovat, přesto že jsou na dně naší misky? Právě proto aby neblokovaly "volný průchod" mezi tělem a hlavou. Krk je takovým zúženým úsekem, tedy hrdlem 😊 mezi těmito dvěma důležitými nádobami a tento úsek je potřeba udržovat volný a průchodný v obou směrech.

A jak je to s tou energií v naší pánevní misce? Již naši předkové mluvili o pánvi jako o kotlíku, v kterém se vše míchá a odkud vše pochází. Není to náhoda, vždyť každý z nás se z tohoto kotlíku zrodil na tento svět.

A pokud je naše pánevní dno plné energie a života, můžeme z něj čerpat pro naše tělo i my, jsme pak plní síly a života, je nám příjemné teplo a máme spoustu elánu do života. Skáčeme, běháme, tančíme a máme lehký krok. Chce se nám zpívat, vyprávět a smát se na celé kolo.

Když se v této oblasti nedostává energie, je nám často zima jsme unavení, bez síly, bez chuti do života. Šouráme se světem, noha sotva nohu mine, někdy se ani nedokážeme postavit na vlastní nohy. Jsme mlčenliví, či jen vzdycháme, nebo mluvíme potichu a je nás sotva slyšet.

Co říci na závěr? Jak vidno, naše tělo je propojené víc, než jsme si mysleli a jedno bez druhého nejde. Proto pokud zmáčknete jeden reflexní bod, dokážete změnit spoustu nastavení v těle, stejně tak pokud dopřejete vitalitu svému pánevnímu dnu, dokážete změnit velký kus sama sebe. Je báječné, že nejsme stroje a nelze jen vyměnit některou ze součástek, aby bylo opět funkční. Je potřeba se ho naučit opečovávat jako celek, vnímat ho komplexně a dávat mu péči ve všech jeho rovinách, patrech a úrovních. Jen tak bude celý náš chrám, naše tělo, tím úžasným místem k žití.